Letos v květnu to bylo právě 20 let, kdy se poprvé
vyběhlo do pražských ulic v rámci Pražského
mezinárodního maratonu (PIM). Trasa běhu nevynechává
ani samotné centrum Prahy ani populární „dlažební
kostky“ v podhradí, čímž si závod přilákává
také množství chtěných i „nechtěných“
diváků, turistů. Dle ohlasů účastníků aktivních
i pasivních si nejen tímto PIM získává stále
vetší oblibu a důkazem toho je rekordní účast 10
tisíc běžců a běžkyň, kdy registrace na maraton
musela být již v lednu uzavřena pro naplněný
počet. Tento ročník již nemohl zůstat bez povšimnutí Promatu!
Těch 42 km a odhadované 4 hodiny po Praze
v nezaměnitelném červeném dresu Promat bylo
(populárně řečeno) velkou výzvou. Obzvláště když
účast na o měsíc dříve konaném pražském
půl-maratonu přinesla další posun v osobním
rekordu, kdy čas 1:38 hod na trati 21 km již nepatří do
kategorie „výletních běžců“. Lehké pochybnosti
o zvládnutí dvojnásobné tratě samozřejmě byly,
ale pocit „dal jsem to“ hnal slepě do řady 10-tisí-
cového hada lidí začínající na Staroměstském
náměstí a linoucí se dále do Celetné až na Ovocný
trh i promatího zástupce. Z milníků závodu – 0 km ztráta na samotném startu 7,5
min, což je na těchto hromadných akcích standardem,
všichni se do první řady holt nevlezou. 2,5 km –
Karlův most, ještě je čas na fotografy rozdávat
úsměvy. 6 km – první zvolnění tempa, pár hltů
minerálky na občerstvovacím stanovišti, zatím stále
pohoda a zrychlení. 8 - 12 km silný protivítr dokázal
lehce ubrat počáteční uspořené síly. 13 km –
probíhání zpět Staromákem a Celetnou, přihlížející
davy dodávají sílu a motivaci. 20 km a další
občerstvení, bohužel s ním i první zchlazení
a déšť, pocit první krize a lehkého zapochybování,
ještě jednou tolik… Na 28 km pobavily slečny
z tamějšího bistra nabízející běžcům kávičku
– ne, spát se opravdu nechce :o). 31 km další
příznaky blížící se krize, snaha zahnat černé
myšlenky větším zvolněním na občerstvovačkách,
hledání síly v banánech, pomerančích a
ionťácích. To vydrželo do 35 km, tam to začalo to, z čeho byly
největší obavy – křeče v nohou, to je zlé.
Metro daleko a do cíle relativně taky. Krátké
zastavení, protažení nohou proti křečím, ale nějak
nepomáhalo, nedalo se stát, nedalo se jít, nedalo se
běžet. Co s tím chlape, honí se hlavou, proč tu
jsi, co tu vlastně děláš? Vzpomeň si, kolik lidí ti
fandí a přeje ti „to dát“. Navíc na 14:00 hod.
rezervačka v restauraci… :o) Tak do toho, lepší
už to nebude, mákni, tohle se prostě nevzdává,
v dresu Promat. Poslední úsek tedy už jen
indiánský běh, střídačka běhu s rychlou chůzí,
občas protažení. Konečně Pařížská, v dáli
cílový modrý kobereček, a je to, sláva, tohle fakt za
to stálo!! Výsledný čas a umístění sice nijak oslnivé, 4:03 hod
a 3.291.místo, ale vzhledem k počtu zúčastněných
a dokončivších (cca 6 tis z 10 tis) je to
povzbuzující a lákající na příští ročník! Součástí víkendového maratonského klání byla také
štafeta družstev. Družstvo tvořily 4 osoby
(muži/ženy/smíšená družstva). Trasa závodu byla
totožná s trasou hlavního maratonského běhu (start
a cíl na Staroměstském náměstí). Běžci postupně
absolvovali jednotlivé úseky tratě dlouhé 42,2 km (3×10
km a zbývajících 12,2 km). Jako pomyslný štafetový
kolík sloužil čip časomíry (plastový hranolek
s čipem a řemínkem pro připevnění např. na ruku
běžce), který si běžci předávali na jednotlivých
úsecích. Člen Promat-týmu Petr Šíma podpořil štafetu fi rmy
FIRE FACTORY s.r.o. (kamnáři ze Soběslavi) na úseku
mezi 20. a 30. km závodu. Uvedená štafeta nakonec
obsadila 68. místo z celkového množství cca 530
startují- cích štafet v čase 3:26:56. Popisovat zážitky z akce je asi bezpředmětné, kdo
někdy něco podobného zažil, tomu netřeba víc říkat,
kdo nezažil, z textu by nevycítil. Závěrem bych
rád citoval legendu českého i světového
vytrvalostního běhu, Emila Zátopka: „Kdo chce vyhrát
ať běží 100 m, kdo chce něco zažít ať běží
maraton…“.
|